Jak mi učarovaly žárovky a výbojky aneb všechno začalo nevinnou procházkou na letiště.

Bylo to jednoho hezkého letního odpoledne roku 2006, když jsem se na kole vydal k našemu letišti v Holešově. Tehdy se o jeho bourání jen žertovalo a vůbec jsem si nedovedl představit, že by zmizeli všechny ty hangáry, věže a lampy...a hele, pod tím keřem je cosi zajímavého! Hmm, divná žárovka, asi ji tu nechali, když měnili veřejné osvětlení. Na baňce čtu: Tesla RVL...

To vypadá staře, napadne mně a matně si vzpomínám na stránky jistého sběratele, co sbírá žárovky. Možná by se mu hodila. Beru tedy "žárovku" (tehdy jsem o výbojkách neměl ani páru) domů, fotím a na druhý den posílám fotku onomu sběrateli. Odpověď přichází brzy - "je to rtuťová výbojka z pouličního osvětlení..a tu už mám, ale díky za meila". No, radost jsem mu tedy neudělal..ale co s tou výbojkou? Rtuť, tu nechci mít doma. A tak nebohá (dnes už vím že nebohá) výbojka ze 60 let mizí ve chřtánu kontejneru.

O pár let později...21.března 2009 se na našem letišti koná akce "Poslední LETU ZDAR". Jelikož u letiště žiju od dětství, jdu se podívat na poslední přílety a odlety letadel. Bylo rozhodnuto, letiště Holešov (LKHO) musí ustoupit průmyslové zóně. Korejská automobilka klepe na dveře. Aeroklubáci a zaměstnanci letiště by však ony pomyslné dveře nikdy neotevřeli. Proto provokují, píší do novin pozvánku, aby pak na poslední chvíli oznámili, že jde o soukromou akci...je pozdě, davy jednotlivců i celé rodiny se derou přes vrátnici na poslední leteckou show. Však už to dávno začalo. Nízký přelet Gripenů dal jasně a hodně hlasitě najevo, co se dnes chystá...

Pohled z věže na kříž a letadla

Obr.1.Pohled z věže: vlevo lidé rozjímají u hrobu letiště Holešov, vpravo poslední přílety a odlety letadel.

Pohled na trosky letiště je nepěkný. Velký hangár je už dávno minulostí. Stejně tak budova pro návštěvníky a další baráky. Zůstala jen část aeroklubu. Útulný hangár, kontrolní věž a bar. Všude vládne smuteční atmosféra. Pije se černé pivo nebo kofola, členové aeroklubu jsou v černém a před budovou byl vztyčen černý kříž. LKHO umírá ve věku 60 let. Kde jsou ty doby, kdy se od tud létalo do Prahy, Ostravy. Pravidelná linka za pár korun. "Máme nejrovnější přistávací plochu, každý nám ji závidí. A teď jde všechno do haj..." Postěžuje se nejeden pamětník, který se pak vydává do hangáru, kde je výstava starých fotografií. Do plochy se nemilosrdně zakusují bagry a rypadla. Červenobílé výstražné střížky, které kdysi lemovali celou runway jsou naházeny na velkou hromadu. Zde mě napadá, co si tak něco takového odnést domů na památku? Myšlenky přeruší jedno z mnoha přistávajících letadel. Už se shromaždují, už jich přibývá. Jdu a fotím co jen lze. Později následuje smuteční ceremoniál, kdy se na hrob LKHO pokládá věnec, pronáší se smuteční řeč aby se pak vše zapilo černým pivem (děti kofolou). Po pár dalších hodinách je domluvený společný odlet a přelet nad letištěm. Slunce nám dává první silnější dávku paprsků a zuřivý vítr dost znepříjemňuje čekání na přelet. "Támhle, už letí!" Tato slova se šíří davem. Najednou je na ploše nespočet lidí. Letka prolétává, ale zvuk motorů zaniká ve vichru. Už jsou pryč. Poslední letadla dělají otočku a míří směr Kyjov - budoucí domovina aeroklubu Holešov. Lidi postupně opouštějí areál letiště. Někteří to berou skratkou kolem tater a bagrů. Ostraha na vrátnici si rve vlasy. Davy jsou pryč a já se konečně dostávám do kontrolní věže. Pak si obcházím hangár a koukám se na jeho střechu. Jsou tam pěkná neonová světla. Dříve svítila červeně (ne že bych si to pamatoval) a dnes čekají na bagr, který je dozajista rozbyje. Taky si vzpomínám na rok 1999, kdy jsem podobné světlo viděl na pozůstatku budovy po NDB (nesměrový středofrekvenční radiomaják), to jsem tehdy pomyslel na to, jaké by to bylo, mít takový neon doma místo lampičky :) A dnes, cca po 10 letech mám ten stejný pocit. Možná že to půjde zrealizovat!

Neony z hangáru aeroklubu

Obr.2.Kontrolní nebo-li varovné neony, které museli být na všech vyšších budovách - hangárech, radarech, anténách, ale také na blízkých továrních jeřábech či komínech. Já zachránil 3, dvě z hangáru aeroklubu a třetí se našlo dobře skryté mezi hromadou šrotu. Dříve jich bylo na letišti nejméně 15 až 20 a také několik náhradních, které si však odvezli jiná letiště.

Nevím, zda to bylo v tomto okamžiku, kdy mě začali zajímat žárovky, ale pokud ne, zcela určitě tomu pomohlo, když jsem po pár týdnech zašel mrknout na zbytky aeroklubáckého hangáru. Jelikož ho prakticky "podkosili" střecha zůstala celá a u stropu i houpající se svítidla. V každém je výbojka. Vzpomínám, jak jsem stál pár metrů od jednoho světla a přemýšlel nad tím, zda vyšrubovat tu výbojku nebo ne - "hmm, mám ji vzít? Má smysl začít sbírat něco tak specifického jako jsou žárovky? Kde tak asi budu doplňovat sbírku? Není na to už pozdě?" Je. Co se žárovkama. Výbojku jsem tam nechal. Spolu sní i dalších nevím kolik...hodně. Na druhý den je střecha i s výbojkama ta tam...

Světla na stropu hangáru

Obr.3.Plechová, smaltovaná svítidla, mající v sobě rtuťové výbojky RVLX 250w na stropu zbouraného hangáru. Zda tam byli ještě původní RVL ze 60 let nevím, blíž jsem nešel a nevymontoval jsem žádnou výbojku. Tato svítidla byla i ve sklepě rozvodny, kde však byli jen novější RVLX.

Obrovksý bagr, mající na boku jméno Rozárka, se chystá zdemolovat kontrolní věž. Všichni ani nedýchají. Rameno se drápe ke střeše věže. Jeden zákus mohutnými kusadli na beton a střecha padá dolů. Krátká modlitba za neon, který na střeše zůstal. Za pár okamžiků je po věži. Zůstává jen hromada suti, kterou si přeberou menší bagry. Přistihuju se, jak pošilhávám po pouličních lampách, kterých tu v areálu bylo hafo. Jsou prázdné, někdo šlohl všechny výbojky. Možná stavbaři? Když mířím po cestě zpět všímám si jedné lampy, zašité v odbočce k administrativní budově. Jéé, má ještě výbojku! Musí být moje! Je rozhodnuto, stanu se sběratelem žárovek!

Bagr Rozárka a jeho kleště

Obr.4.Obrovský bagr se jménem Rozárka dokončuje demolici aeroklubácké budovy (vlevo) a pózování s kleštěmi (vpravo).

Lampy a trosky hangáru

Obr.5.Jeden ze snímků, kdy jsem o sbírání výbojek zatím jen uvažoval. Lampy, již vybrakované, čekají na jeřáb co je sundá dolů a odvezou se na likvidaci. V pozadí zničený hangár a ještě stojící věž aeroklubu.

Abych to moc neprotahoval, moje rozhodnutí přišlo však dost pozdě. Když nepočítám hromady výbojek, co museli být ve velkém hangáru (zničen v únoru 2009), tak mě dodnes mrzí, že jsem se na výbojky zeptal měsíc po tom, co odvezli Avii plnou krabic s uplně novýma výbojkama na likvidaci. Pozdě, ale přece. V tmavém rohu elektrorozvodny zůstává několik krabic výbojek. Mezi poklady jako jsou Tesla RVL 1000 či RVL 400 se najdou i mladší výbojky RVLX či SHLP. Zuřivě prohledávám všechny police. Musí tu něco ještě být! Pátrání končí ve sklepě, kde je pár RVLX našroubovaných v náhradních svítidlech do hangáru. Svítidla už nikdy nikde vyset nebudou. Dopadnou jako všechno tady, na šroťáku. Beru si neon ve tvaru hada (takový býval na velkém hangáru, byli tam dvě svítidla s tímto neonem. Jedno si zavčas odmontoval jeden ze členů aeroklubu a druhé bohužel bylo zničeno "Rozárkou").

Neony na velkém hangáru

Obr.6.Kontrolní nebo-li varovné neony, na věži velkého hangáru. Ten sloužil jako úkryt letadel a opravárenská dílna. Vež přijímala všechna hlášení o leteckém provozu nad letištěm. Na její střeše byli dva asi půlmetrové válce - svítidla - ve kterých byli zatočené neony. Svítidlo mělo i průhlednou "čepičku", takže červeně svítící neon zářil jak do stran tak nahoru. Jedno svítidlo si vzal člen aeroklubu jako suvenýr do obýváku a druhé bohužel zůstalo na střeše, se kterou pak sletělo při demolici veže. Náhradní neony byli uloženy v rozvodně.

Je zde i velká halda světel z přistávací dráhy. Vše Tesla. Napřed beru jen žárovky, ale pak mi to nedá a opět otravuju pana údržbáře o vstup do garáže. Světla jsou z let 1977 či 1978 kdy se instalovala na plochu. Jsou rezavá, poničená. Ale najde se i pár vyjímek, zcela nových kusů. K nim patří i barevné filtry, červený, zelený, fialový, oranžový...Mám nápad, vemu od každého jedno a předám Holešovskému muzeu. Zachraň co se dá! V muzeu jsou nyní i cedule oznamující zákaz vstupu na letiště a jedna přistávací mapa. Za 50 let to bude rarita. Kdo si vzpomene, že tu bylo letiště?

Světlomety z přistávací dráhy

Obr.7.V garáži byla uskladněna všechna technika z osvětlené přistávací dráhy z konce 80 let. Tzn.světlomety, trafa, kabely, stojany atd. Z některých světel ještě šlo zachránit žárovky (Tesla, 100w) a v hromadě jsem našel i nepoužité kousky, které jsem očistil a opravil. Červený filtr byl jen jeden, a zelenomodrý se sestavil z několika polorozbytých filtrů. Světla jsou v depozitáři muzea.

Tento článek je nejen o mém začátku sbírání světelných zdrojů, ale hlavně také na památku a vzpomínku na letiště Holešov. Chci tímto i poděkovat všem, kteří mi umožnili fotografovat, prolézat budovy a také pomohli mnoha dobrými skutky k začátku mé sběratelské vášně. R.I.P LKHO!

zpět na ostatní články