Návštěva u dvou velikánů.

Během několika týdnů se mi podařilo navštívit naše dva velké sběratele. Pan Daněk vlastní nepopsatelnou sbírku izolátorů a pan Slabyhoudek má zase největší soukromou sbírku světelných zdrojů. K oběma mě pojila touha a dravost po získání nějakých výbojek a žárovek pro moji začínající sbírku. A zdlouhavá cesta do Čech se opravdu vyplatila. Viděl jsem neskutečný počet různých izolátorů pana Daňka, které byli všude kam jen oko dohlédlo, jejich tvary, barvy a velikosti podněcovali moje sběratelské nitro "sbírej, sbírej!" U ohromých několikatisíc wattových žárovek zavěšených v obchodě pana Slabyhoudka jsem zase zatoužil po nějaké té gigantické baňce a slintal jsem nad 24kW žárovkou...

Jako první jsme s klukama autem (díky Martin!) zajeli k panu Daňkovi, který nás uvítal u svého mlýna a prakticky ihned začala diskuse na téma izolátorů, traf, bleskojistek a dalších věcí, které ani sám nevím k čemu slouží. Naši prohlídku jsme započali v přízemí, kde jsou ohromná elektrická zařízení různého data, původu a funkcí. Vše samozřejmě doplněno hordama izolátorů. Ono hordy izolátorů jsou v mlýně opravdu všude. O tom jsem se přesvědčil hlavně ve sklepě, kde jste si museli dávat bacha na co šlapete. Avšak ta hlavní sbírka začíná až v prvním patře a pokračuje až na půdu. Jsou zde v regálech a na policích hezky vystavené všechny možné i nemožné druhy, typy a tvary izolátorů, kde vás upoutá nejen jejich množství, ale také barvy. Hlavně tedy u nesbírajících zvědavců (jako já). Nejpěknější jsou asi modré keramické izolátory, ale i skleněné barevné s různými odstíny apod. Popsat však zde tuto sbírku je nemožné. To se musí vidět! Žádná fotografie to nepřiblíží tak jako pohled vlastním okem. Pokud jde o světelné zdroje, na které jsem se opravdu těšil, tak pan Daněk vlastní ještě část své sbírky, která obsahuje takové vzácnosti jako RVL 250 ze začátku 60.let či různé žárovky Philips tak ze 40 let, alespoň podle krabičky. Velmi hzeký byl pohled na RVL80, RVLX50, RVC250, RVC400 a také na první sodíky vyráběné Teslou, které mají ještě číslo fixou na hořáku. Vrchní část půdy je narvána nejen světelnými zdroji, ale také celými svítidly a starými pouličními lampami. Pohled sběratele se zde opravdu rozjasní. Celou exkurzi jsme ukončili návštěvou izolátorového lesa což je vlastně část zahrady, kde jsou izolátory zavěšené na speciální konstrukci. Jsou zde také největší a nejtěžší kousky sbírky. A všude okolo zase hordy izolátorů, válející se v trávě jen tak či ještě v originál přepravních bednách. Zajímavá byla i sonda, kterou jsme s Richardem provedli v jedné části zahrady, kde jsme si původně mysleli že to jsou šutry, ale ono to byli staré izolátory po nánosem trávy, listí a jinýho sajrajtu. Izolátory jsou u pana Daňka prostě všude!!! Díky němu nám byl umožněn vstup do jeho neskutečné sbírky a jen díky němu jsem získlal vzácné Tesla výbojky a žárovky.

Obr.1.Začátek prohlídky v přízemí mlýna. Vpravo František Daněk.

Izolátory na polici

Obr.2.Malé izolátory na poličkách v prvním patře.

Regály

Obr.3.Izolátorů je mnoho a mnoho...

Druhé patro

Obr.4.Druhé patro a další haldy izolátorů.

Zahrádka

Obr.5.Zahrádka plná izolátorů.

Svítící neon

Obr.6.Takto hezky svítí neon.

Jak byla cesta k izolátorům pana Daňka rychlá, pohodlná a přímá, tak byl výlet za velkožárovkářem panem Slabyhoudkem složitý, nepohodlný a komplikovaný. Původní možnost jet s kámošem autem nakonec padla a proto jsem musel nastoupit strastiplnou cestu vlakem. Moje jízdenka po návratu domů vypadala jako zkušební plocha na razítka. Vše začalo budíčkem kolem 3 ráno (ikdyž já vlastně celou noc stejně nespal) a ve 4:20 směr Hulín (motorák), z Hulína pak noční krajinou do Prahy hl.n. (expres), odtud pěšky na Masarykovo nádraží, ze kterého jel krásný nový vláček (city elephant) do Kralup nad Vltavou. Jízda tímto vlakem byla asi nejpohodlnější. Prakticky ani neslyšíte že jedete a každou zastávku vidíte napsanou na displeji což je ohromná výhoda oproti těm starým troskám co jezdí mimo Prahu. Asi v 9:15 jsem stál před nádražím a bajočko trefoval směr na sídliště, kde má prodejnu pan Slabyhoudek. Naštěstí jsem cestu trefil docela přesně a za nějakých 10 minut jsem se ocitnul před prodejnou. Sen se začal stávat skutečností! Jsem zde! Pan Slabyhoudek mě vřele uvítal a provedl mě svým obchodem. Kočka Ája, coby strážce velkých několikatisíc-wattových žárovek, se později ukázala jako milé a přítulné zvíře. Obchod je vlastně jen takovou kulisou sběratelských pokladů. Mezi komercí se totiž rafinovaně ukrývají kusy jako RVI1000, stará horská slunce, 12000 wattové výbojky, které jsem viděl poprvé v životě a další podivuhodnosti. Polaskat se s 24kW žárovkou byl můj sen. Ája dovolila i podrobný pohled na 5000W žárovku nebo velmi starou a vzácnou 1500W baňku. Ono narazit zde na 500, 1000 a 1500W žárovky nebyl zas takový problém a spíše se plantaly mezi menšími, ale o to zajímavějšími kousky. Pak přišel i čas na kšeft. Pan Slabyhoudek pro mne nachystal velký počet žárovek ale i výbojek. Nebudu vás napínat, nejzajímavější byla určitě Tesla RVI 400 v baňce z roku 1969, za kterou děkuji tisíckrát. Také "komerční" RVI 400 ve válci si našlo místeško v mé tažce. Stejně tak malé a roztomilé SHL a RVLX 50W. Druhá jmenovaná je zvláštní tím, že má v razítku useknuté slovo "...slovakia". Má sbírka se také doplnila o žárovky/výbojky velkých wattáží (4000, 2500 a 2000), ale i o zcela pidi-midi z lékařských přístrojů. Nechyběli ani halogenové trubice Tesla či Philips 500 a 1500 wattové. No a k tomu také hromádka všeho možného co svítí. Mé srdce také zaplesalo nad matovou Teslou 25 a 40W. Dnes už se koupí hodně těžko. Koupil jsem si také modrou Philipsku, která hezky doplní poličku s barevnými žárovkami. Celkově má sbírka vzrostla o nějakých 30 kousků, za které panu Slabyhoudkovi velice moc děkuji. Jelikož zbylo ještě trocha času než mi jel vlak, diskutovali jsme u počítače (s vrnící Ájou) nad různými výbojkami a žárovkami. Třeba jsem se dozvěděl, že 10 a 20kW žárovky používají filmaři na Barrandově nebo že na některých stadionech svítí 9000w halogenidky (které pan Slabyhoudek pochopitelně má). Vyzkoušeli jsme také světelné podání SHL400w a dalších zdrojů. I když jsem ve vlacích strávil více času naž v obchodě pana Slabyhoudka, stálo to určitě za to! Vyzískal jsem nádherné a dnes již nedostupné kousky (jako žárovku Sonita z roku 1965, či sodíkovku Lumalux od Sylvanie ze 70 let). Přišel čas na loučení a cestu zpět. Z Kralup se jelo celkem dobře (rychlík), žárovky přežili i cestu davem lidí z Masarykova nádraží na hlavák, kde jsem ale skejsnul hodinu a půl než mi jel vlak (ikdyž se jednalo o rychlík byl to spíše "vlek" než vlak). Se zpožděním (já říkal, že stát půl hodiny v Olomouci je nezdravé) jsem se dotrmácel do Hulína a od tud (osobákem) domů.

Obr.1.V obchodě s panem Slabyhoudkem.

Moc silná žárovka

Obr.2.Láska na první pohled s 24kW žárovkou.

Velikánské žárovky

Obr.3.Velké žárovky, 24kW, 5kW, 2kW a další.

Červená

Obr.4.Hezká červená žárovka, že? Nyní v mé sbírce.

SHL400 v akci

Obr.5.Takto září SHL400 chvilku po startu.

Kořist

Obr.6.Toto všechno jsem získal do sbírky. Díky moc!

zpět