Návštěva letiště Kunovice.

Jelikož jsem měl v práci po delší době volno, stejně jako kolega Honza, který měl v plánu jet na letiště v Kunovicích, požádal jsem ho, zda bych mohl jet taky. Návštěvu Kunovic jsem plánoval delší dobu. Ať již z důvodu žárovek, starých lamp, letištního osvětlení, ale samozřejmě i letadel a prohlídky letiště celkově. Ve sváteční úterý lilo jako z konve, ale přesto jsme cestu podstoupili. Honza musel, je instruktor létání a jel tam "pracovně". Já chtěl, bylo volno a jedinečná šance se dostat na letiště a přeci mě špatné počasí neodradí...

Cesta z Holešova do Kunovic netrvala ani hodinku, jelikož jsme jeli docela brzo (7:30). Na chvíli přestalo dokonce pršet, ale pak si to mraky rozmysleli a vrátili se v silnějším počtu. V plánu jsem měl návštěvu leteckého muzea, prohlídku hangárů, rozhled po runwayi a samozřejmě také poptávku po žárovkách z letadel.

MUZEUM: Pro brzký příjezd jsem musel čekat v aeroklubu než otevřou známé kunovické letecké muzeum. To je vidět už po cestě k letišti. Když konečně otevřeli, vydali jsme se s průvodcem (se kterým jsem se seznámil již během čekání v aeroklubu) na prohlídku exemplářů. Na první pohled vás upoutá velké dopravní letadlo Iljušin. Zde mají papalášskou verzi, kterou létali soudruzi na různé cesty i mimo Československo. Stejné Iljušiny létali také v Holešově na lince Holešov-Praha a zpět. Interiér je tedy vybaven pohodlnými křesli a na svou dobu byl luxusní. Mě spíše zajímalo řízení. Plno budíků a tlačítek je stále na svém místě. Ovládat tohle letadlo muselo pět lidí. Po vystoupení z Iljušina jsme se dostali k vrtulníku Mil Mi-4. Na ten jsem se obzvláště těšil. Jedná se o verzi pro paragány, takže vnitřek byl upraven pro přepravu vícero lidí. V sekci pro pilota bylo plno elektroniky i hezké zákoutí mechů, které zde rostou z důvodu protékání vody. Od vrtulníku jsme se odebrali k úhledné hromádce bomb, kde jsem se dozvěděl, že některé z nich sloužili jako trénovací atomové bomby pro sovětské MIGy. Po atomovkách následoval letoun L29R Delfín, kterého se zde v Kunovicích vyrobilo na 1700 kusů. Do Delfína jsem si mohl také sednout. Ale není to tak jednoduché, jak ve filmech vypadá - borec v kožené bundě a slunečních brílí naskočí hbytě na stíhačku a už je ve vnitř. Ve filmu se ale nedozvíte, že stoupátka jsou dost daleko od sebe a hlavně, že letoun není dělaný na takové postavy jako já :) Ale pozor, tím nemyslím jen tloušťku, ale i výšku! Stíhačky jsou jen pro trpaslíky. Když už se dovnitř nasoukáte (a omylem nestisknete páku katapultace), zjistíte, že kromě budíků nevidíte nic. Průhledný kryt je spíše z důvodu světla než pro kochání se okolím. Před obličejem je zaměřovač, po stranách asi milion přepínačů. Červená páka katapultu mě docela znervozňovala. Člověk aby se bál dát ruku jinam než na knipl. Horší než se do letadla dostat, je z něj vylést. Prohýbáte se na trupu a marně se snažíte nohou nahmatat stupačku. Po navigaci od průvodce se to ale nakonec povedlo. Pokud byl Delfín pro trpaslíky, jsou MIGy pouze pro nano lidi. Sedadlo je snad menší než židličky ve školce. Já bych se do něj prostě nevešel a proto jsem sezení v MIGu oželel. Nedovedu si představit, že bych něčím takovým letěl. Nesmět se ani hnout a ještě k tomu stejně nevidět krajinu. Naopak velký prostor mě překvapil ve vnitř největšího letadla, které se v Kunovicích vyrábělo. I když jde samozřejmě o již nefungující stroj, byl interiér docela zachovalí a už opravdu připomínal interiéry klasických dopravních letadel. Pak následovalo ještě několik letadel naší či zahraniční výroby. Díky průvodci jsem se dozvědal spousty zajímavých věcí a také mě umožnil vstup do letadel do kterých se normálně nedostanete. Všem doporučuji návštěvu tohoto muzea.

AEROKLUB: Hned za muzeem je budova aeroklubu, kde jsem trávil většinu času před "akcemi". Před aeroklubem stojí klasický kunovický stroj - L410. Tato šedo-žlutá verze slouží pro místní paragány. Kdyby bylo lepší počasí, určitě by bylo letadlo v akci. Díky dešti a nízkým oblakům však stálo na parkovišti. Do hangárů jsem se však nedostal. Byl svátek a také ono deštivé počasí nikoho nelákalo k létání. Kromě hangárů tu však byli i jiné věcičky - například nádherná stará Tatra s cisternou na letecké palivo. Miluju takové staré stroje! Ještě v 90 letech byli podobné Tatrovky i u nás v Holešově. Nebyli však v maskovací verzi jako zde v Kunovicích. Jedná se pravděpodobně o Tatru T148 (pokud ne, znalci ať prominou). O něco dál stála ještě starší Tatra (typ už nevím), také jako cisterna na palivo. Z pozemku aeroklubu lze vidět až k firmě Ramet, kdysi část národního podniku LET Kunovice. Ramet pokračuje ve výrobě radiolokátorů por civilní i vojenská letiště u nás, ale i v zahraničí. Již z dálky jsem mohl vidět testovací zkoušky na přehledovém radaru PSR - MORAVA. Zajímavostí je, že letiště jako takové nemá v dnešní době radar. Ten poslední zničili povodně.

KONTROLNÍ VĚŽ: Do kontrolní věže (dále jen TWR = Tower) jsem se dostal pouhou náhodou a věřte, že to není jen tak jednoduché! TWR se nachází až v nejvzdálenějším koutě letiště, což mě docela překvapilo, jelikož z ní není nejlepší výhled na celou přistávací dráhu (dále jen RWY = Runway), hlavně za deštivého počasí. Cesta k TWR od aeroklubu je vlastně i pojížděcí dráha pro letadla. Jednoduše se na ni nesmí. Pokud z nějakého důvodu musíte k věži, musíte se předem telefonicky ohlásit a počkat, až bude volno - tedy žádné letadlo na dráze či před přistáním. Pokud máte štěstí a dostanete zelenou, musíte projet celé 3km po pojížděčce a částečně i po RWY. Pracovník na TWR byl naštěstí známí mého kolegy a proto nás pustil. Po vyjití schodů jsem se ocitnul v dobře vytopené a světlé místnosti, mohu-li to tak nazvat, plné přístrojů, obrazovek a mikrofonů. Po seznámení jsem se začal ptát na spoustu věcí. Jak funguje to či ono, na co je tohle, co to je támhle atd. Nejzajímavější je samozřejmě velký monitor, kde se zobrazují jednotlivá letadla. Dozvíte se zde, o jaké letadlo jde, z jaké je země, z kama kam letí, jakou má výšku (stopy/km), jakou rychlostí letí (jedno letadlo ČSA letělo z Brna cca 600 km/h, jiné, z Kataru letělo přes 900 km/h). Z 99% jde o pasivní zařízení, kdy se jen díváte, ale v případě, že hrozí setkání a srážka letadel, můžete (musíte) vyslat varování pro pilota. Provoz takové věci stojí něco kolem 100 000 kč měsíčně. Na monitoru vidíte i hranice jednotlivých letišť, ale i například náš Holešovský "radiomaják" NDB vysílají stále dokola HLV. Přehled letadel je super věc, ale co mě nejvíc lákalo, byl panel na ovládání osvětlení dráhy. Ve finále návštěvy jsem se dočkal a zažil tak rozsvícení světel na dráze. Na stranách RWY se rožnou bílo-oranžová světla, na jejím konci červená (začátku zelená) a pojížděcí dráha k budově letiště je osvětlena modře. Svítidla jsou stejná jako byla v Holešově (a jaké mám doma ve sbírce - viz.fotky). Samozřejmě, že větší efekt by to mělo za tmy, ale i tak jsem rád, že jsme to mohl vidět na živo. Díky panu V.K. za prohlídku TWR a vysvětlení mnoha věcí!

RUNWAY: Přistávací dráha je asfaltová a je dlouhá cca 3 km. Přistávají zde malá, ale i velká letadla. Například zde přistává velký Antonov, který převáží části radiolokátorů z Rametu na ostatní letiště, kde budou radary instalovány. Jak jsem již psal výše, po konci RWY se jezdí k aeroklubu. Během Busy day (tedy během dne s velkou aktivitou letadel), je přejezd dráhy nemožný. Protože bylo nevlídno a svátek, neviděl jsem ani jedno letadlo přistávat či startovat. No, snad to napravím další návštěvou. Při zpáteční cestě autem jsme přibrzdili, abych mohl udělat fotky osvětlení dráhy. Fotil jsem hlavně koncovou/prahovou příčku, kde jsou světla částečně zelená a částečně červená. Vyfotil jsem si také přibližovací světla, ta pomáhají v noci letadlu trefit se přesně do prostřed dráhy.

ŽÁROVKY: Nezapoměl jsem ani na to, proč jsem sem jel. Na žárovky. Stačilo se jen zeptat a už jsme stáli ve skladu, kde jsou bedny náhradních dílů. Získal jsem asi 10 druhů žárovek, některé ruské (sovětské) a některé Tesla. Zajímavé jsou ty, co mají stříbrný vrchlík, ale i jednu stranu. Používají se do bočních světel na letadle. Ve skříni jsem viděl i velkou žárovku, určitě starou, ale tu jsem bohužel nezískal. Od každé jsem však dostal po jednom kousku. Jde přeci jen o již nedostupné náhradní díly. Pokud jde o lampy, mají zde již nové typy, kromě okolí u věže, kde jsou ještě typy V ("převracečky"). Počasí se spíše zhoršovalo a po návštěvě místního aero-baru jsme se rozoučili a odjeli směr Holešov. V budoucnu plánuju další návštěvu LKKU s příslibem možnosti focení letadel během "busy day".

Iljušin z venku

Obr.1.Velký Iljušin, jako hlavní atrakce muzea.

Iljušin vevnitř

Obr.2.Interiér řídící kabiny Iljušina - ve předu piloti, po stranách radista a navigátor.

Vrtulník Mi-4

Obr.3.Vrtulník Mil Mi-4, verze pro výsadky.

bomby

Obr.4.Hromádka atomovek - cvičných, pro MIGy a další stíhače.

Vnitřek Delfína

Obr.5.Kokpit Delfína, kam jsem se nakonec dokázal nasoukat.

Já a Delfín

Obr.6.V kokpitu Delfína. Ono to nevypadá, ale krom hlavy se moc hýbat nedá.

Já a LKun

Obr.7.Interiér velkého kunovického letounu (L-610?), sedačky celkem pohodlné, ale letět déle jak hodinu bych v tom nechtěl...

Žlutá L-410

Obr.8.Žluto/šedá L-410 před aeroklubem, sloužící ke cvičení paragánů.

Tatrovka

Obr.9.Stará Tatra - cisterna na letecké palivo. No není to krása?.

Radar Morava

Obr.10.Přehledový radar Morava během testování. Pořád se točil, netočil, točil, netočil atd.

V twr

Obr.11.Interiér TWR, na monitoru uprostřed jsou polohy letadel.

Reflektor

Obr.12.Zajímavý reflektor na střeše budově letiště. Jakoupak žárovku asi ukrývá? Budu to muset zjistit.

Panel na světla

Obr.13.Panel na ovládání osvětlení dráhy letiště. Barvy jsem popsal v textu výše.

Příčka

Obr.14.Příčka světel mající polovinu filtru červeného a polovinu zelenou. Červená říká "konec dráhy", zatímco zelená "začátek dráhy" (při letu z druhé strany).

Runway

Obr.15.Pohled na přistávací dráhu při cestě zpět. Doufám, že příště zde nafotím nějaké to letadlo.

zpět