Repas neonových trubic /David Hloušek/

P.T.: Na můj poslední článek o neonových návěstidlech se sešlo hned několik reakcí a jedna z nich mě přivedla k Davidu Hlouškovi, který mě informoval o tom, že neonové trubice se dají za jistých okolností repasovat - znovu naplnit a fungovat. V souvislosti se spirálou z minulého článku mi David napsal podrobný postup repasu. Text byl opravdu dlouhý a mě napadlo z něj udělat článek. David sám má doma návěstidlo typ 43860, které si také opravuje a udržuje v chodu. Následující text je dílem Davida Hlouška, kterému děkuji za umožnění publikování článku...

O spirální trubici - Vyrobit tuhle spirálu není žádný problém. Také není problém tuhle spirálu zrenovovat. Ovšem pokud není ta trubice zkřehlá (strávená provozem, co se týče skla). Dále záleží na tom jestli není někde prasklá a také kovově černá (jako vypálená doutnavka). Vezme se ta stará trubice, navaří se na návarek nad elektrodou skleněná trubička (takový nepatrný hrot nad některou z elektrod, který se nataví na slabou skleněnou trubičku, která vypadá jako kapátko do nosu, navařuje se to na můstru). Prostě se to otevře na můstru s ůchyty a odsaje stávající vyhořelý plyn (neon). Odpojí se to od systému a těsně nad elektrodami se to krátce nařízne diamantem na sklo (většinou v místě sváru přechodu elektrod na skleněné trubici). Pak se to omotá jedním závitem odporového drátu (předpjatá struna) a pustí se do toho napětí. Po krátkém rozžhavení to lupne a elektroda odpadne do koše. Tímhle způsobem se oddělí obě elektrody. Zůstane spirála bez elektrod. Ta se pak vypláchne speciálním roztokem a dále prosvítí jestli není v místech svárů jednotlivých dílů v celku prasklá. V troubě se nechá vyschnout. Potom se nasadí gumová hadička na návarek s prozatímní skleněnou trubičkou pro pozdější plnění plynu. Pak se na ní navaří obě nové elektrody. Vaří se plynovým autogenem. Kdy jedna strana bez elektrody je zacpána gumovou zátkou a na druhý konec trubky se navařuje nová skleněná elektroda. Během svařování skla se do trubičky fouká přes skleněnou baňku která je těsně pod bradou (zachytává sliny a nečistoty z dechu). Fouká se tam proto aby v trubici byl lehký tlak / podtlak aby ten přechod sváru byl rovnoměrný. Kde je více skla při svařování foukne se tam více aby vznikla bublinka. Nesmí prasknout, vznikla by tam díra a tím by to byl kaz. Bublinka se jakoby přes tu hadičku odsaje dovnitř a lehce dále zahřívá aby se ty dvě skla prolnuly. / Pokud ta trubice je zkřehlá, tak se to trhá a dělají se tam díry. To se pak dál řeší odřezáním většího kusu ze stávající trubice a doplnění novým kusem a nebo se rovnou dělá podle staré nová, podle šablony, která se většinou vytiskne na papír z počítače. Po zavaření první elektrody se vyjme gumová zátka na druhé straně a stejným způsobem se navaří druhá elektroda. Nová elektroda se bere z krabice, kde jich je celkem po sto kusech ve vrstvách.. Elektroda má na konci přechod sklo/drát. Trčí z ni dvě měděné, pocínované lanka průřezu 1,5mm. V elektrodě je chromovaný dutý svitek z oceli, zakončený porcelánovým kroužkem. Elektrody se vyrábějí v německu a jsou různé průměry. U menších průměrů trubice není pak porcelánový kroužek.. Elektroda je tvaru písmene U, ve skleněné trubičce otevřené a nachystané na návar. Její délka od stopky po okraj je cca 6 centimetrů.

Po zatavení obou elektrod se sejme gumová hadička ze skleněné trubičky z návarku nad elektrodou. Baňka, neboli celé písmenko (spirála či jiný tvar trubice) se dá zpátky na můstr, kde je labyrint skleněných ventilků a trubiček. Můstr je ze dřeva ale místo desky stolu je dřevěný rošt. Na něm to písmenko leží. Na skleněnou trubičku / návarek/ z písmenka se plynovým autogenem navaří jedna ze skleněných trubiček ze systému labyrintu, ukončená skleněným ventilkem. Je jich tam několik a trčí z hlavní silné skleněné trubky. Z boku stolu jsou přidělány dvě skleněné baňky tvaru a velikosti hasicího přístroje. Obě jsou skleněné, průhledné. Ovšem na jedné je nápis Argon a na druhé Neon. Každá tahle baňka má na hrdle přechodku s ventilem, který je uzavřen. Dále je to napojeno na směšovač labyrintu a dále do té výše popsané hlavní skleněné trubice.

Po zatavení skleněného přechodu trubice a labyrintu se vezme taková pistole. (Je vyrobena do obalu klasické trafopáječky, kde trčí upravený a izolovaný hrot. Po zapojení do 230V sítě, pistole po zmáčknutí srší, ale nevydává žádný oblouk ale vysokou frekvenci. Touhle pistolí se zkouší jednotlivá písmenka i přímo na střeše nebo v nápise. Pokud je v trubici plyn tak se celá rozsvítí jako by byla připojena v obvodu. Když jsem vzal do ruky kterékoliv písmenko a namířil sem na ni tu pistol, a zapnul, hned se celé rozsvítilo. Ale pokud v ní plyn nebyl, nedělo se nic. Některé hodně vysvícené písmenka svítily jenom do půlky a konec /plynová inverze.. u neonu běžný jev /. Je to taková pomůcka. Pistolí se namíří na skleněné zásobníky s plynem a zapne. Celá se rozsvítí a od půlky svítí sytě červeně u neonu a u argonu zelenomodře až do fialova. Dále to svítit nesmí, protože ten labyrint musí být bez plynu a uzavřen.

Teď popíšu celou práci dál: Zapne se speciální kompresorek, který se nachází pod stolem můstru. Kompresor odsává vzduch z trubice přes systém labyrintu, kde na levé straně jsou dva skleněné ventilky. Jedním se srovnává tlak v hlavní trubici. Vzduch=vzduch, vzduch=kompresor. Zapne se kompresor a asi tak deset minut, ale hodně nepatrným malinkým tlakem postupně odsává vzduch z hlavní trubice labyrintu a zároveň i z nataveného písmenka přes ukazatel tlaku a určitou mezní hodnotu (nepamatuji si). Až ručička tlakoměru je na určité hodnotě, uzavřou se skleněné ventily a vypne kompresor. Ale pozor, v trubici písmenka je schválně ponecháno určité množství vzduchu !!! Ten se pak vakuuje dál, ale jiným způsobem.

V rohu místnosti za můstrem leží na zemi klasický třífázový olejový transformátor ze sloupu ( 3x 22 kV na 3x 400V 50Hz , ale je zapojen jen na dvě fáze ze 400 V sítě, ale obráceně a je tam i úprava řízení napětí na vstupu do toho transformátoru, který dává od nuly do 25 kV na výstupu. Dále je tam na výstupu i na vstupu ampérmetr a voltmetr, na výstupu oddělen odpory a z něj vedou dva vysokonapěťové kabely. Celé to popisovat jak to vypadá nebudu, ale jen k tomu, že to řízení je ukončeno malým volantem pod stolem můstru na staně skleněného labyrintu). Z tohoto řízeného transformátoru se oba vysokonapěťové kabely připojí na elektrody písmenka na můstru. Tohle písmenko je lehce odsáté a uzavřené od vzduchu. Zbytkový vzduch se stále nachází vně trubice. Tímhle okamžikem začíná další proces úplné vakuace trubice. Vezmou se dva cigaretové papírky. Uprostřed se lehce nasliní a nalepí doprostřed obou elektrod na sklo, ale aby šel vidět porcelánový kroužek. Zapne se naprázdno ten transformátor a naladí se na něm něco kolem 7 kV, dálkově se sepne a do písmenka se pustí vysoké napětí. Písmenko se celé rozsvítí fialově a rychle začne blednout do světle modré barvy až se rychle vytratí. (Svítí to stejně jako startér u zářivky) Tenhle proces trvá jen několik sekund. Je to vlastní trávení vzduchu. Až to úplně zhasne, nastane v trubici úplné vakuum. Vysoké napětí je tam nadále, ale nic se neděje. Jen to srší...Pak se pod stolem otevře ventil u skleněné nádoby s neonem. Jakmile se otočí skleněným kohoutkem u vpusti z hlavní trubice labyrintu na trubici písmenka, rozsvítí se červeně hlavní trubice labyrintu s již napuštěným neonem. Jde krásně vidět, jak se plyn svítivě vtahuje do trubice písmenka přes ten skleněný přechod z ventilku. Trubice svítí jen z poloviny, neon pulzuje a střílí k elektrodě. Mezi tím se přidává napětí, kde se začíná u 2kV. Napětí se zvyšuje až po 17 kV. Plyn v celém labyrintu včetně neonového písmenka a všech míst kde se uvnitř nachází svítí pulzně červeně. Je to něco kolem půl minuty. Uzavře se hlavní ventil z nádoby. Pak se zvýší napětí na 22 kV až oblouk neonu vně písmena střílí silně za elektrody. Uzavře se ventil do trubice. Pak se následně zvýší proud do 750 mA na oblouku trubice až se obě elektrody v písmenu rozžhaví do červena. Postupně se rozžhaví i porcelánové kroužky na elektrodách. Jakmile začnou hnědnout oba nalepené cigaretové papírky na elektrodách, ihned se vypne vysoké napětí. Na můstru leží písmenko a pomalu chladnou z běla rozžhavené elektrody. Elektrody mají fialový nádech. Po zchladnutí se sjede na 2kV a znovu zapne vysoké napětí do elektrod písmena. Najede se na zhruba 120 mA proudu a nechá zahořet. Mezitím se spálí zbytky nečistot uvnitř písmenka. Vysoké napětí se vypne a zataví se plynovým autogenem navařenou pomocnou plnicí trubičku. Zakončí se to do špičky s malinkou kuličkou na vrcholu návarku. (Vypadá to jako trubičková doutnavka, takovej cuplík). Trubice se nechá vychladnout, mezi tím se přepojí labyrint na vnitřní dekompresi plynu pomocí kompresoru zpět do hlavní nádrže z hlavní trubice a jejího systému.

Pak se odpojí elektrody písmenka od trafa a dá se na jiný stůl, bokem, kde se připojí na klasický rozptylový transformátor, jemu naladěný a příslušný a nechá se svítit 24 hodin v kuse na stole. Je to kvůli zažehnutí. Po dobu svícení uvnitř trubice skáče všemožně oblouk, střílí za elektrody, pulzuje, motá se, atp.. Po 24 hodinách svícení se výboj oblouku v trubici ustálí a má taky svoji jednotnou barvu. Písmenko se popíše razítkem a popřípadě na elektrody se nalepí bakelitové úchyty (bílá školní křída smíchaná s vodním sklem, jako u žárovky) s mosaznýmy šrouby, které se na konci zaletují. Písmenko se opláchne v roztoku a v gumových rukavicích zabalí do papíru ze skartovačky a zabalí do kartonové krabice, zalepí a popíše číslem zakázky a uloží se do skladu. Tohle byl popis práce na repasech průhledných neonových signálek bez luminoforu do překážkových svítidel. Výroba neonových nápisů s luminoforem je obdobná, ale má více odlišných technologických postupů.

Návěstidlo 43860

Obr.1.Návěstidlo typ 43860 u Davida Hlouška.

Svítící návěstidlo

Obr.2.Návěstidlo s neonovou trubicí v akci.

Štítky

Obr.3.Pohled dovnitř návěstidla na štítky a označení.

zpět