Výroba neonových nápisů /David Hloušek/

Vidět svítící neon je přitahující nebetyčný zážitek s nádechem historie a zároveň s otazníkem efektu místního úžasu, co vlastně uhrane a poutá. Člověk při pohledu žasne nad barevnou poutavostí, kombinací a tají dech, nad tím, jak tohle může vůbec fungovat a jak to pracuje. Některé neonové nápisy berou dech i svým provedením a nemusejí ani svítit.S velkým poděkováním a úctou ke všem co tohle zajímá, odkryji tohle tajemství na stránkách pana Patrika. Sám jsem tohle osobně prožil, co se týče výroby neonových nápisů. Stránky pana Patrika mě motivují k tomu se o tohle tajemství podělit s Vámi, co vás tohle zajímá...

Výroba neonových nápisů je alchimie a souhrn zkušeností z oboru sklářství a elektrotechniky. Větší roli hraje zkušenost a respekt z vysokého napětí a ze všeho nejvíce sklářské zkušenosti. Další roli hrají vědomosti z chemie a chemických reakcí. Nejen v plynech, ale i z hlediska neplynových reakcích. Dále pak něco jako kuchař /co a kdy a jak, kde říznout a v jaký okamžik / Ve skutečnosti z oka pozorovatele to vypadá, jako by to dělal nějakej topenář, ale místo měděných trubek ohýbal a řezal skleněné trubky. Co dále budu popisovat má přímou návaznost a odkazy pojmů na předchozí článek o repasu překážkového návěstí. Z důvodu jednoduššího obsahu bez dalšího složitého popisování vedlejších zařízení, protože tohle je obor v jedné dílně, ale s odlišným technologickým popisem.

Virtuálně si popíšeme výrobu písmena E s bílým sklem, luminoforem a zelenou barvou pod napětím. Příští článek bude o jiném písmenu, ale s barevným sklem, tam už budu popisovat plynné reakce a barevné podání výsledného efektu.

Písmeno E je složeno ze dvou U trubic do sebe propojených bublinkovým svárem a každé U má na jednom konci elektrodu s porcelánovým kroužkem a lankovým vývodem. Na stůl si rozložím papírovou šablonu, je to něco jako plán, velký z tiskárny počítače vyjetý papír s jednotlivými písmeny celého nápisu. Je to vodítko podle kterého se to celý formuje a skládá. Stůl má rovnou dřevěnou desku. Dřevěnou proto, kdyby se s tím sklem trochu více kleplo o šablonu, bylo by to celý pak rozbitý. Vezmu si čistou skleněnou trubici. Je originál z výroby dlouhá 200 cm. Začátek trubice položím na začátek písmena, hned za elektrodou. S tou trubicí kopíruji první rovnou část po první oblouk. Na oblouku si udělám černou voskovkou čárku. Pak kopíruji další rovinu po další zatáčku. Tam opět nakreslím čárku. Pak to kopíruji do přechodu a tam to opět označím. Vezmu celou označenou trubici a na poslední označení naříznu diamantem na sklo. Dále pak omotám odporovým drátem a pod napětím ji oddělím od zbytku. Označenou trubici si odložím a s tou delší pokračuji spodní lini písmena E ve stejném sledu kopírování. Po oddělení si zbytek neoznačené trubice odložím a označené si dám na stůl. Na dvou rovných trubicích jsou dvě voskovkou naznačeny čárky. Autogenem ve stojanu nahřívám jednu čárku na jedné trubici.Nahřátou trubici, tak, že se dá ohýbat, fouknu do ní a ihned přiložím na šablonu aby seděla na začátku písmena na šabloně a v tom nahřátém místě provádím kopii prvního ohybu písmena. U toho ohýbání, musí být velká zručnost, rychlost a hlavně odhad dopředu dalších vzdáleností příštích ohybů, aby to přesně kopírovalo šablonu písmena. Pomáhám si rovnou dřevěnou destičkou, aby se to neochlazovalo a tím zároveň srovnávám rovinu.Trubice se lehce přmáčkne tou dřevěnou destičkou za tepla na stůl a tím se srovná rovina. Opět nahřeji další naznačený ohyb ve sledu té trubice. Provedu to stejné a tím mám jednu U. Odložím stranou a to stejné udělám s druhou trubicí.

Na stole vedle šablony leží dvě U, které přesně kopírují reliéf papírové šablony písmena E. Vezmu jedno účko a na jednom konci zasadím gumový špunt. Pak do druhého účka zasadím taktéž gumový špunt, ale s trubičkou na foukání. / Vše jak jsem výše uváděl je podrobněji posáno v minulém článku / Vezmu do každé ruky jedno U a nad autogenem nahřeji do červena oba nezatěsněné konce obou U. Ty se nad autogenem spojí do sebe a ohnou směrem dolů pod sebe a srovnají se do linie. Během toho spojování už foukám do uzavřených trubic a lehce vytvářím tlak / podtlak a srovnávám přechod mezi dvěma trubicemi. Po spojení si trubici v celku shlédnu proti světlu, aby byly v rovině, popřípadě přiložím k šabloně a ještě dorovnám. Nechám schládnout a pak sundám gumový špunt s foukačkou na jednom konci zhruba písmena E složeného ze dvou U. Mezi tím si připravím luminofor a malinké milimetrové skleněné kuličky. Z papíru si stočím kornout a přes něj nasypu do toho písmena jedním koncem, ze skleničky ony skleněné mikrokuličky. / asi tak pět kávových lžiček /. Dále pak kapátkem (do nosu) nakapu šest kapek kyseliny mravenčí do toho písmena na ty skleněné kuličky. /naleptává se na vnitřek skla trubice a tím pevně přichytává pak luminofor v dalším kroku/. Konec uzavřu gumovým špuntem. /druhý konec je stále zašpuntován/ A celý to vezmu do ruk a pořádně opatrně v rukách protřepu a to tak aby se kuličky s tou kyselinou dostaly všude a prošly celým písmenem. Potom jednu stranu odšpuntuji a kuličky do poslední vysypu zpátky do skleničky. Vezmu si papír A4 a na něj z nádoby vysypu hromádku luminoforu. Je to sněhobílý prášek. Tentokrát s označením zelená. Jsou různě popsané. Třeba modrá, červená, zelená, bílá,...atp. Barvu mají stejnou. Do odkrytého konce písmena opět vložím papírový kornoutek a přes něj nasypávám do trubice luminofor z papíru. Oddělám kornoutek a trubici opět zacpu zátkou a celý to písmeno pořádně protřepu a to tak aby se ten luminofor ve vnitř všude pořádně nalepil. Během toho procesu trubici poklepávám kouskem gumy. Až je luminofor všude pořádně rovnoměrně nalepený vně trubice, odzátkuji jeden konec a poklepávám trubici a z ní vysypávám luminofor zpátky na papír. Odzátkuji i druhý konec a taktéž z něj vyklepu luminofor na ten papír. Ten z toho papíru vrátím zpět do nádoby s luminoforem. Dále pak strčím menší gumovou zátku do jednoho konce a setřu tak zhruba 4mm luminoforu od kraje trubice a taktéž i na druhém konci trubice. Nachystám si dvě elektrody příslušného průměru skla trubice. Nad autogenem nažhavím do červena jeden konec písmena a zároveň konec jedné elektrody. Písmenko je uchycené ve stabilním stojánku nad autogenem. Elektrodu přitisknu k rozžhavenému konci trubice a sliju do sebe a zavařím. Nechám vychladnout. Na druhém konci trubice si taky navařím elektrodu, s tím, že do přechodu vpíchnu předem připravenou trubičku na pozdější plnění plynem. Nechám schládnout.

Na tu slabou trubičku nasadím hadičku foukačky a nahřeji pod ní zacelený přechod na elektrodu. Opatrně foukám a ohýbám směrem dolů pod písmeno do pravého úhlu. To stejný pak provedu na druhém koci s druhou elektrodou. Pak nahřeji střed plnící slabé trubičky a lehkým fouknutím vytvořím bublinu / a nechám schládnout. Sundám hadičku foukačky z plnící trubičky přechodu a injekční stříkačkou se žlutou jehlou kápnu dvě malé kapky rtuti. Celé to písmeno položím na připravený labyrint a skleněnou kompresorovou tryskou do té trubičky lehce pustím vzduch, aby ta rtuť skápla do té bublinky. Z ní pak ji sklepnu do trubice písmenka. Trubičku nahřeji autogenem a spojím ji vzduchovodivě s labyrintem. Připojím elektricky k labyrintu a vysokým napětím provedu vakuaci trubice písmena. Dále je vše popsáno v předchozím článku, s dalším technologickým postupem plněním, akorát se tam přidává k neonu trochu argonu pro lepší zápal a odpařování rtuti ve vysokém napětí. Se rtutí to písmeno má jiné nároky na tvrdost napájení než trubice se samotným neonem bez luminoforu. Další rozdíl je v zahoření písmena a sednutí odstínu barvy. Na labyrintu musí svítit déle a s vyšším napětím, ale menším proudem. Z důvodu vypálení tmavých fleků a skvrn v luminoforu. Po zahoření a odpojení se zapojí na dalším stole do série s dalšími písmeny a nechá svítit 24 hodin pro ustálení oblouku v trubici.

Neonový nápis1

Obr.1.Neonový nápis - celkový pohled. Foto: Petr Kašpárek.

Neonový nápis2

Obr.2.Detail na písmeno E. Foto: Petr Kašpárek.

zpět