Jarní práce na zahradě /Richard Dvořák/.

Zima konečně odešla, kruté mrazy povolily a tak jsem se celý natěšený mohl vrhnout na zvelebování zahrádky…ne, to opravdu není úvod zahrádkářské ročenky. Jelikož už v garáži nebylo k hnutí, musela propuknout celou zimu očekávaná akce – „jarní výsadba sloupů“. Jakkoliv to vypadá zpočátku jednoduše, když se do toho našinec vrhne, začnou vyvstávat první komplikace...

První a nejzásadnější – ono známé Nerudovské: kam s ním? Ač je zahrada dost velká a místa je relativně hodně, je to tvrdý oříšek. Má-li být zachována nějaká rozumná koncepce, musí se nejdříve vyřešit základní otázky: 1.má být svítidlo běžně provozované, nebo půjde jen o sbírkový exponát? 2.z toho vyplývající otázka dostupnosti přívodu elektřiny – zemní či nadzemní, nebo jen klasická šňůra do zásuvky? 3.v návaznosti na předchozí bod je potom nutno vyřešit umístění v prostoru, aby výsledný efekt nebyl jen chaotický les sloupů, ale naopak aby každý sloup (nebo svítidlo) měl své jedinečné umístění, pokud možno odpovídající svému původnímu místu ze kterého pochází. 4.no a nakonec ještě nutno překonati případný konflikt s rodinnými příslušníky stran posedlosti démonem sběratelství, skousnout poznámky o šílencích, zabordelení zahrady („soused má luxusní eurotrávník a my haldu šrotu“) a můžeme jít na věc.

Jakkoli by se mohlo zdát pouhé vykopání díry jednoduchou záležitostí – není tomu v případě díry pro sloup jen tak. Přece jen značná výška a váha sloupu budí oprávněný respekt a kvůli bezpečnosti vlastní i vzácného svítidla je nutno raději ukotvení trochu předimenzovat než naopak. Pro této konkrétní případ jsem vykopal otvor do hloubky 70 cm a do dna díry jsem ještě zarazil železnou trubku asi dalšího půl metru. Horní zhruba polovinu díry navíc vložkuji betonovou rourou, aby sloup při stavění neshrnul do díry hlínu, a aby šel v díře dobře vymezit a nebylo ho nutno pracně kotvit dokud beton nezatvrdne. Protože jsem chtěl, aby v tomto případě nebyl sloup příliš nízký (způsob získávání je popsán v předchozím článku), bylo nutno nastavit armaturu o nějakých 30 – 40 cm, aby se v díře překrývala se zaraženou trubkou. No a může se začít stavět . Po zatuhnutí betonu dochází k další fázi – montáž zrenovovaného výložníku, protažení kabelu – zde jsem použil původní, a nakonec přichází svítidlo – dříve popsaný „meloun“. Vzhledem k perfektnímu zachovalému stavu jsem ho pouze vyčistil a nakonzervoval, jediná věc již bylo nutno vyměnit byl molitanový těsnící profil. Protože se jedná o svítidlo bez tlumivky, využil jsem toho, a svítidlo bude běžně používáno. Z toho vyplývá i volba zdroje – nejsouc akcionářem elektrárny, volba padla na klasický „kompakt“. Když je vrchní část hotová může se dokončit spodek – zapojit přívod, osadit a dopasovat patici. No a může dojít k vrcholnému okamžiku rozsvícení. Pravda, po zapnutí ve dne jsem byl trochu na rozpacích jestli to bude dostatečně svítit, ale noční zkouška mě uklidnila, je to přesně to pravé. Svítí perfektně, ale ne zas tak, aby sousedi nadávali. A perlička na závěr – jelikož mám zvyk při práci poslouchat rádio, nejinak tomu bylo i tentokrát, a právě při vztyčování hráli písničku z filmu Signál: my u nás postavíme sloup...

díra

Obr.1. Pohled na vykopanou díru se základní výztuhou. Prodlužování armatury.

příprava

Obr.2. Je zabetonováno, kolem sloupu je patrný okraj betonové roury. Výložník je na místě, kabel je protažený.

dokončení

Obr.3. Vše je jak má být, vzhůru k vypínači. Tak nám to pěkně svítí.

hotovo

Obr.4. Na fotce to vypadá jako sodík, ale je to 18W kompakt, je tam použitá redukce z E40 na E27. Detail na závěr - vzácná a málokde dochovaná součástka – gumová průchodka dvířek patice, které jsem dal vlastní jméno (klasik a ochránci copyrightu odpustí) – šémhamforáš.

zpět