Pro sběratele

Tato sekce výbojkopedie slouží jednak sběratelům, které zajímá jaké výbojky ve sbírce mají, jak jsou staré a vzácné a také všem těm, kdož mají doma na půdě bednu výbojek a neví, o co vůbec jde. Najdete zde přehled všech záchytných vodítek při identifikaci Tesláckých výbojek.

Základní rozdělení výbojek a čeho si všimnout jako první:

Výbojky dělíme na rtuťové, sodíkové a halogenidové. Nejstarší jsou pochopitelně rtuťové, u Tesly nesoucí označení RVL. První kousky se objevily na konci 50. let, respektive na začátku let šedesátých. Jak se vyvíjel tvar baňky u RVL 250W najdete v sekci Rtuťové výbojky. Nejvzácnější a sběratelsky zajímavé jsou právě první rtuťové výbojky s označením RVL, RVLB a RVLG. Ano, a nesmíme zapomenout samozřejmě na čiré (bez luminoforu) výbojky značené RVC, ty jsou hodně poptávané u sběratelů. Pokud jde o výbojky s označením RVLX nejžádanější jsou ty nejstarší, tedy z let 1974 - 1980, mající tzv. delta systém (viz. popis rtuťové výbojky v její sekci), nicméně pokud máte doma RVLXky novějšího data, stojí za to je nechat "uzrát", jelikož Tesla už není a nikdy nebude a jednou budou mít svoji cenu, jako mají dnes první RVLky. Pamatujte - nejvzácnější jsou rtuťové výbojky s označením RVL, a nebo všechny ty, co mají ručně psané pořadové číslo na stopce hořáku (viz. foto níže) a také ty, které mají ještě mosaznou patici. U sodíkových výbojek taktéž hodnotíme jejich stáří - první se začaly vyrábět v polovině 70. let a měly ještě koncovky hořáku z niobu (viz. fotogalerie v sodíkových výbojkách) a také jejich hořáky nesly ručně psané číslo. Velmi zřídka se objevují sodíky větších wattáží v čiré baňce, jako 250 či 400W. Na konci existence Tesly se vyráběly sodíky se dvěma hořáky s označením SHCD, ty jsou dnes velmi poptávané. Pokud jde o halogenidové výbojky Tesla, je těžko rozhodnout co je vzácné a co ne. Pokud máte možnost se dostat k údržbě stadionů či velkých prostor, snadno získáte např. RVI 2000, řídčeji pak RVI 3500W, a tím pádem pro vás není tato výbojka vzácná. Ale doba jde ku předu a místo Tesly získáte spíše Osram či Philips HQI-T 2000W. Proto jsou i "běžné" RVIčka dnes vlastně už vzácné. Menší wattáže jako 400 a 1000W již tak časté nejsou a sám je považuji za méně dostupné. Barevně svítící výbojky RVIM a RVIZ jsou kapitolkou samo o sobě. Je větší šance získat RVIM (modrou) jelikož se používaly na různé efekty, v nemocnicích a v polygrafickém průmyslu. Ale zelené RVIZ již tak snadno nezískáte. Ale vraťme se k běžným RVI 2000W. Zde je třeba dávat pozor na několik detailů - na konstrukci, co drží hořák, jsou postranách nasunuty keramické "válečky". Pokud jsou však čiré, znamená to, že máte velmi starou výbojku z přelomu let 60 a 70. A to nemluvím o čísle, které je ručně napsané někde na hořáku (viz. foto), pak máte opravdovou raritu.

číslo na hořáku

Obr.1. Ručně psané pořadové číslo hořáku výbojky z přelomu 60. a 70. let na stopce nad paticí či přímo na hořáku. Pokud takové číslo na výbojce najdete, jde o velmi starý a vzácný kus.

patice

Obr.2. Patice na výbojce - pokud má vroubkování jde o velmi starou výbojku. Mosazné patice označují (až na některé vyjímky) staré výbojky (60-80 léta), mosazné-poniklované patice jsou u novějších a současných výrobků, přičemž se mohou objevit i u starých a vzácných kusů, což mnohdy mate sběratele.

rozdíly rvi

Obr.3. Některé rozdíly u halogenidových výbojek. Jako první si všímáme tzv. převlečných trubiček na držáku hořáku (označeno A), pokud jsou průhledné - skleněné, jde o starou výbojku. Důležitá je také velikost (délka) hořáku, u starších typů RVI 2000W je skoro stejně velký jako u RVI 3500W. Stáří výbojky poznáme také podle getru, který je u nových kusů (asi od poloviny 80. let) na ohnutém pásku kovu nahoře (označeno C).

delta

Obr.4. U starších rtuťových výbojek měl držák hořáku tvar písmene delta - proto delta systém. Výbojky s "deltou" jsou proto sběratelsky zajímavé.

dolni

zpět